Školička, nebo individuální trénink?
Jak by měly vypadat počátky tenisového tréninku? To je asi nejčastější otázka rodičů. Podle podmínek v klubech či přístupu trenéra se setkáme buď s individuálním tréninkem, nebo tzv. školičkou, přičemž druhá varianta je mnohem běžnější.
Individuální trénink lze považovat za efektivní z hlediska možnosti koncentrovat se na jednotlivce, nicméně děti ve věku 4-6 let z hlediska mentálních dispozic nejsou na tuto variantu připraveny (krátká doba koncentrace, potřeba neustálých podnětů atd.). Naopak: kolektiv, skupina, hra a zábava s postupným nenápadným zapojováním specifického tréninku je to, co potřebují.
Jak by měl vypadat ideální koncept školičky? Některé zásady uvádím níže.
- Plošný nábor (termínově, místně, ročníkově); ideální je, aby většina dětí začínala v jednom termínu, i když ani průběžné nábory nejsou zásadním problémem
- Od počátku vytvoření skupinek po 3-4 dětech
- Zhruba 3-6 měsíců pracují skupinky v I. základní etapě výuky (2x týdně trénink, seznamování s tréninkem, získávání návyků, převládá koordinační trénink)
- Postupná diferenciace podle úrovně koordinačních předpokladů a mentální vyzrálosti (šikovnější a vyzrálejší děti k sobě, postupují rychleji výukou) a zároveň zapojování tréninku ve dvojicích (příkladem je jednou týdně dvojice a jednou trojice) - II. základní etapa výuky, cca 3-5 měsíců.
- Navazující III. etapa po cca 7-12 měsících. Vytvářejí se dvojice, lze zařadit i individuální trénink. 2x týdně tenisový trénink + 1x kondiční, častější zařazování tréninkových utkání, oddílové turnaje. Postupné zavádění atmosféry utkání a zápasového stresu je důležité, stejně jako sledování reakcí dítěte a vytváření vlídného rodičovského prostředí během turnajů.
Obecné zásady
Po I. etapě je vhodné přidat kondiční trénink v délce zhruba 45-60 minut (koordinační náplň, hry). Délka tréninkové jednotky 30 min. individuální, 45 min. ve dvojicích a trojicích, 60-75 min. skupinový a zápasový trénink. Vtažení rodičů do celého procesu (dodržování včasného příchodu na trénink a spoluúčast při rozcvičení, potréninkových aktivitách). Trenér děti vše naučí a poté úvod a závěr tréninku pomáhají hlídat rodiče. Informovanost rodičů (komunikace formou mailu, webových stránek, přednášky, společné schůzky). Zařazení minitenisových turnajů (individuální). Ostrému startu by měly předcházet oddílové turnaje, aby děti částečně získaly turnajové návyky. Vytvořené tréninkové skupiny posouvat dále do babytenisu, společný přechod do vyšší kategorie bude snazší.
Samostatnou kapitolou je hodnocení minitenistů. Právě v úvodu tenisové přípravy je tréninkový progres zásadně závislý na předpokladech, tedy na tom, zda dítě je či není šikovné. V této kategorii je tedy veliký výkonnostní rozptyl a tím, že rodiče teprve vhlížejí do problematiky, často se uchylují k unáhleným hodnocením a hlavně porovnávání s ostatními, což může být zavádějící.
Dovolím si příklad. Dítě nehraje v 5-6 letech utkání se zápalem a s nasazením. Rodič se ale domnívá, že není bojovník a vyvíjí na něj tlak ve smyslu: „Musíš bojovat, poprat se o výsledek, neřešit stav.“ Co myslíte, může mít tato »podpora« a pokus o »koučink«, nějaký efekt? Snaha o aspiraci a projev volních vlastností u šestiletého dítěte je bohužel neadekvátní…
Výstupy z úvodní »školičkové« fáze tréninku
Délka fáze cca 1-2 roky, podle věku při vstupu do školičky, vstup do tréninkové skupiny babytenis v cca 7-8 letech.
Technické výstupy
Mezi nejdůležitější patří: správná držení u základních úderů, návyk pohybu mezi údery a split step, založení minimálně jednoduché techniky základních úderů, zvládnutí horní rotace forhendu a bekhendu, hrubý základ podání horem, u šikovných dětí založeny údery se spodní rotací, technicky dobře zvládnutý volej (dle některých doporučení lze tímto úderem i začínat v samotném úvodu tréninku)
Taktické výstupy
Zde bych neopomenul: zápasové zvládnutí hry na minitenisový dvorec, pokrytí dvorce po úderu – návrat do středu dvorce, vědomé umístění míče do určitého směru, rozvinutá percepce – vnímání soupeře a míče, u šikovných dětí základ přechodu k síti, zrychlení hry, pohyb dopředu/dozadu
V případě zvládnutí výše uvedeného doporučuji dále nepokračovat v minitenisu, ale přejít na trénink na středním dvorci (standardní dvorec zkrácen na 9 m, v ideálním případě i zúžen na 6 m), a sice kvůli zlepšení orientace, prostorového vidění, pohybu, úderového švihu. Zbytečné prodlužování fáze minitenisu a nedůrazně hlídaná technika vede často ke zbytečným problémům, jako je špatné držení rakety či vedení švihu, »strkání úderů« místo švihání, nedostatečný pohyb po dvorci. Minitenis by měl sloužit k položení základů a ne ke sbírání vavřínů na turnajích, což je často k vidění.
Obecná doporučení
Rozvíjejme základy konečné úderové techniky (dlouhé švihy, uvolněnost, plynulost). Pracujme na rozvoji pohybu, správné a včasné úderové postavení je základ úspěchu. Zařaďme turnaje jako součást tréninku, bez jakéhokoliv tlaku na výsledek. Vždy mějme na paměti věk dítěte – nepřeceňujme a nepřetěžujme ho. Učme děti správným sportovním návykům, ale dopřejme jim i hru, pobavení se. Veďme děti k samostatnosti v rámci jejich možností. Spolupracujme s trenérem a vyžadujme jeho iniciativu při vzájemné komunikaci
Tenis je velmi obtížný individuální sport, což přináší mnoho specifických projevů, ale v hlavní řadě velkou psychickou náročnost. Koncept »hravé« a kolektivní školičky je zásadním pokusem o zmírnění dopadů stresu nejen na děti, ale také na rodiče. Jsme svědky stále většího tlaku na kvalitu dětských aktivit a projevů. Ale dítě je pořád jen dítě, a tak by se k němu mělo přistupovat. Nechat ho projevit základní rysy osobnosti, ale zároveň ho vést správnou sportovní cestou, aby eventuálně v daleké budoucnosti mohlo vše zúročit ke svému prospěchu.
...sledujte taktéž v Tennis Aréně (1.-2./2017)
JR.
