Trénovat hodně nebo málo?
Přiznávám, že tohle téma je jedno z mých nejoblíbenějších. Zároveň je také předmětem velkého zájmu rodičů budoucích sportovců. Trend posledních let, stále větší nároky ambiciózních rodičů na děti od raného věku, se samozřejmě promítl i do sportu. A tak malí tenisté velmi často trénují enormní dávky, což se projevuje vynikajícími výsledky v kategoriích mini a babytenis. Že to s velkou pravděpodobností bude v konečném součtu kontraproduktivní, nikdo zpočátku nechce slyšet. Protože zrovna Vy máte doma toho malého Rafu, že?
Ale pojďme popořadě.
Smysl a hlavní cíl sportovního tréninku dětí
Sport dětí (4-7 let) by měl plnit zpočátku především funkci vyplnění volného času, nastavení a doplnění denního řádu, postupné zapojování smyslu pro povinnost (ne odpovědnost), ale také vytváření smyslu pro kolektiv, tedy socializační funkci. Z pohledu budoucí sportovní perspektivy skutečně nejde ještě o výkony. Naopak k budoucí perspektivě můžeme přispět založením pozitivního vztahu ke sportu (podle Keita Reyloldse je láska ke sportu jedním z hlavních faktorů, které ovlivňují budoucí rozměr perspektivy nadějného juniora) a samozřejmě také správnými návyky (vedení k samostatnosti, utváření fair play přístupu, formování správných osobnostních předpokladů atd.). Trénink by neměl být koncipován jako pouhá povinnost, ale spíše jako zábava s postupným přidáváním prvků povinnosti a cílevědomosti. Do pozdější věkové kategorie (žáci, dorost) tak přivedete neopotřebovaného sportovce, který měl dost času si sport oblíbit a třeba zjistit, že ho opravdu baví. Ono se totiž vše točí okolo základních veličin: potřeba, motivace, perzistence. Bez vnitřní potřeby sportu a pozitivní motivace těžko vznikne úspěšný sportovec. Bohužel děti poslouchají, takže se dají přinutit ke všemu. Naštěstí jen do určitého věku. Proto okolo sebe vidíme tolik končících sportovců ve věku, kdy začínají mít děti vlastní názor – začou dospívat, věk 13-15 let. Ale podívejte se pro důkaz na národní žebříček 2016. Mladších žáků je v ČR evidováno 2067 (resp.994 žákyň), starších 1110 (resp.772 žákyň) a dorostenců 1165 (resp.770 dorostenek a později 694 žen). Z toho jednoznačně vyplívá, že pokles mezi mladšími a staršími žáky (kritický věk 13-14let) je o celou polovinu!!! A kdo vydržel i přes starší žáky do 15 let, na určité úrovni pokračuje dál. U dívek je to jiné, ty co začali s tenisem v podstatě pokračují stále až do dorosteneckého, resp.dospělého věku. Je to dáno i tím, že děvčata jsou cílevědomější než chlapci, mají rannější smysl pro povinnost. Berou zkrátka věci jak přicházejí. Naopak chlapci jsou více individualističtí a prosazují si více svůj názor. Celkově je i více chlapců než dívek. Samozřejmě zejména v děvčatech je většinová výkonnostní úroveň nízká. Jednoduše se již netrénuje, ale pouze se odehrají utkání družstev. Těch, kteří dál pracují s vidinou úspěchu je jen malé procento. A opět více v chlapcích než dívkách.
Samozřejmě, že ne každý má předpoklady pro sport. Rozebírat individuální dispozice ani nemá smysl, neb to je téma na samostatný díl. Důležitá pravda je, že individuální dispozice fyzické a mentální jsou v konečném důsledku hlavním limitujícím faktorem následné výkonnostní úrovně. Proto jen malé procento lidí může dosáhnout na vrcholovou sportovní úroveň. Ten kdo vládne danou vysokou úrovní perzistence (vytrvalosti v činnosti, odolnost), má větší šance dosáhnout vysoké sportovní úrovně. Zároveň ale limit bude tvořit i již zmíněná úroveň fyzických, ale také somatických předpokladů.
Jaký pseudovýsledek se dostaví, když přesto neuvěříte mý slovům?
Babytenista hrající 8-10 hodin týdně bude brán jednoznačně za talent. Jeho výkonnost však bude jen relativní. V porovnání s jedinci, kteří trénují 3x týdně (3-5hodin) bude samozřejmě o mnoho lepší z hlediska více zautomatizované techniky a úderové jistoty. Sázet však jednostranně na fakt, že vydrží tento přístup do rozhodujícího juniorského věku je hodně odvážné. Zkušení trenéři juniorů říkají: „hlavně musí mít neopotřebovanou hlavu“. A já se k této myšlence laicky podané, ale se zásadním významem, přidávám. Dítě, které za sebou nemá silně stresující zážitky z dětských kategorií, netrpí odpovědností za svoji výkonnost vůči rodičům a trenérům, bude mít jistotně vyšší šance na nárůst výkonnosti. Ostatně i velký odborník na dětský sport PhDr. Perič ve své publikaci uvádí, že rodiče podle výzkumů způsobují až 60% neadekvátního stresu kolem sportu dítěte. To je dle mne jasná a varovná skutečnost.
Kolik a co tedy trénovat v tenisových začátcích.
K tomuto tématu jsem myslím psal již před dvěma lety, kdy jsem se věnoval tématu minitenis a babytenis a částečně i v minulém článku.
Nicméně nastíním zde rámcový ideální příklad jak by se měl tréninkový plán vyvíjet od počátku do věku 12 let. Samozřejmě, že jeho plnění podléhá možnostem rodiny, místním podmínkám a také kvalitě, přístupu, znalostem a zájmu trenéra.
Ideální koncept v počátku, minitenis (4-6let)
Zde je nejlepší systém tzv.“sportovní rodiny“. Ke dvěma tenisovým tréninkům přidat všeobecné sportovní rodinné aktivity (co poradí trenér, sezónní sporty, rodinné výlety, druhý sport). Pozor na jediné. Ať dítě nemusí absolvovat typický týden ambiciózních rodičů (po školce/škole nastává přejíždění mezi jedním sportem, druhým sportem, klavírem a na závěr doplňující výuka angličtiny). Večer dítě není schopno ničeho jiného, než usnout i vsedě. Dítěti nesmí v žádném případě chybět volný čas na hraní a „své činnosti“. V opačném případě je to cesta k budoucímu syndromu vyhoření. Turnaje zařazujeme jako zpestření, ideální je dítě postupně připravovat na zápasovou zátěž. V zimě 4-5 turnajů, v létě utkání družstev a opět 4-6 turnajů.
A co dělat ve věku 7-9let?
3 tréninky tenisové, 2 kondiční nebo druhý sport, 1 generační. Náplň tenisových jsme již dříve probrali. Kondiční rozvíjejí koordinaci, rychlost a flexibilitu. Regeneračním je zatím myšlena jakákoli jiná aktivita (bazén, projížďka na kole, domácí trénink s rodiči-protažení, lehké posilování, vyrovnávací cvičení atd.). Turnaje jsou již pevnou součástí tréninkového plánu. Počet podobný jako v předcházejícím případě. Jde o to, aby dítě udrželo tzv. „zápasový rytmus“. Když jsou turnaje jednou za 3měsíce, veškerá zkušenost vyhasne a dítě jede „na novo“ a opět zakouší zápasový stres znovu od začátku bez možnosti si něco zapamatovat z předcházejících akcí. Dobré je zařadit třeba 2 turnaje blízko k sobě (po jednom, dvou týdnech). Dítě si získané zkušenosti přenese.
Věk 10-12let.
Zde se již začne trochu více pracovat cíleně. Za léta strávená v tenisu jsou děti i rodiče již zkušení. Tréninkový plán by měl mít již rámcový koncept. Tenisové tréninky pravidelně 3-4, kondiční 2, regenerační 1. Turnaje jsou již samozřejmostí. Jejich počet není tím hlavním určujícím faktorem. Tím je množství zápasových zkušeností, což koresponduje s počtem utkání. Také se již ukazuje, které dítě je do tenisu zapálenější, kdo má více rád utkání. Obecně se se již výrazně projevuje osobnost budoucího sportovce a trenér i pozorní rodiče mohou sledovat, zda mají doma opravdu dítě se zájmem nebo jen dítě poslouchající a plnící vůli rodičů. Podle toho by měl také vypadat následný přístup. Ať chceme nebo ne, opravdu velmi často do našich dětí vkládáme naše nenaplněné ambice a vůbec nerespektujeme dětskou osobnost. Ospravedlňujeme to však tím, že přece pro ně chceme to nejlepší. Ale není to v závěru nejlepší pro nás? Když budete dostatečně naslouchat, určitě budete v mnohých případech překvapení jakými tužbami a přáními děti oplývají. A nemusí to být zrovna vyhrát Wimbledon.
A co na to renomovaní odborníci?
Detailněji k problematice turnajů použiji názor fundovaných odborníků, Richarda Schoenborna (26 let hlavní trenér Německého tenisového svazu a odborník nejen na problematiku dětského tenisu) a Paula Denta (velmi uznávaný odborník ITF).
Schoenborn (Schonborn, Grosser: Trainning im Kinder und Jugendtennis, 2008) tvrdí :
Kategorie 4-6 let téměř bez turnajů. Kategorie 7-10 let pouze turnaje bez systému K.O., žádné žebříčky, v létě 1-2 turnaje měsíčně, v zimě 2-6 turnajů z motivačních důvodů. Kategorie 10-13 let 40-50 utkání ročně včetně čtyřhry, přísné dodržení ročního tréninkového cyklu – období bez turnajů!
A názor Paula Denta? Ve svém schématu dlouhodobého rozvoje nadějného tenisty uvedl následující.
Ve věku 6-8 let nahodilá utkání v minitenisu. Kategorie 9-10 let 15 dvouher a 30 čtyřher ročně! Děti 10-12 let 50 dvouher a 30 čtyřher ročně. Začínající junioři ve věku 13-15 let 70 dvouher a polovina čtyřher. Všimněte si zejména nápadného strmého vzestupu utkání ve dvouhře v období 10-12 let z 15 na 50 oproti kategorii 9-10let. A samozřejmě také dvojnásobného počtu čtyřher vůči dvouhrám ve věku 9-10 let. Důvody jsou zcela zřejmé. Prvním je nižší psychická náročnost čtyřhry (zápasový stres se řekněme podělí dvakrát, v kolektivu se lépe zvládá). Druhým jsou, pro další tenisový rozvoj důležité, technické a taktické přednosti čtyřhry: hra volejů a pohyb k síti, pohyb po dvorci, prostorová orientace, kvalita returnu, spolupráce, komunikace a další…
A ještě jeden velmi kvalitní odborný názor týkající se vývoje malého sportovce.
Podle mínění prof. Roberta Singera z floridské univerzity, zůstává v předpovídání sportovního úspěchu mnoho neznámých. Zatímco některé „fyzické“ předpoklady jsou viditelné na první pohled, jiné jako např. motivaci, nebo tzv. „trénovatelnost“, nelze předpovídat.
S tvrzením, že některé děti jsou předurčeny k tomu, stát se šampióny, díky svým genetickým předpokladům nelze souhlasit. „Můžete poznat, že jedno 8leté dítě je nadanější než jiné“ podotýká Singer. „ Ale předpovídat talent 10 let dopředu a říkat, že dítě bude sportovní šampión je takřka nemožné.“
Ve Švédsku proběhla velmi zajímavá dlouhodobá studie u dvou skupin elitních tenistů ve věku 12 let a 14 let až 20 let. Z některých se stali velmi úspěšní hráči, z jiných ne.
Trenéři se ptali, proč tomu tak bylo a hledali společné znaky u jednotlivých skupin. U úspěšné skupiny byla velmi podstatná shoda u 3 společných znaků:
Zdálo se, že se tenisem baví více, než ti méně úspěšní
nebyl na ně vytvářen tlak, a to zejména ze strany rodičů a trenérů
kromě tenisu se zabývali ještě jiným sportem.
Z těchto tezí vyplývá důležitý vzkaz pro rodiče a trenéry:
Umožněte dětem, aby pro ně byl trénink převážně zábavou! Nemyslete tolik na výsledky, důležitá je přece radost ze sportu, popřípadě výkonnost v dospělém věku, nikoliv jen v dětství! Máte-li doma dítě, které je úspěšné již mezi svými vrstevníky, berte to jen jako příjemný bonus. Tolik jasně a zřetelně Prof.Singer.
Ostatně když vezmete, že údajně na světě hraje tenis cca 6 miliónů lidí a profesionálně se tímto sportem uživí zhruba 150 mužů a 150 žen, máte výsledek jasný – šance 0,005 %. To je třeba mít na paměti v okamžiku, kdy se rozhodnete vašemu dítěti naplánovat kariéru.
Nemyslete si, že vás chci odradit od výkonnostního sportu. Vůbec ne. Naopak jsem veliký zastánce soutěžního sportu a komerční „rádobyakademie“ beyz výkonnostních vize mne přímo iritují, ale považuji za povinnost sdělit tato zásadní úskalí sportu dnešní doby.
Jiří Rosol
Zde ke stažení finální verze včetně ilustrace.
