Koordinace a její spojitost s tenisem
Koordinační schopnosti lze definovat jako komplexní předpoklady ke sportovnímu výkonu, které umožňují učení a realizaci pohybových dovedností. Tenis je koordinačně velmi složitá hra a tedy značně závislá na úrovni a rozvoji koordinačních schopností. Podle výzkumů se uvádí, že spolu s krasobruslením a gymnastickými sporty patří tenis mezi 3 nejsložitější sporty z hlediska nároků právě na koordinační složku.
Koordinační schopnosti dělíme na:
- obecné
- prostorově orientační (orientace v prostoru, vizuální vnímání prostorových podmínek)
- kinesteticko diferenciační (vnímání prostorových a časových charakteristik pohybu, význam při učení novým pohybům, cit pro míč)
- rovnováhové (udržení stability při pohybu, statická a dynamická rovnováha)
- rytmické (vnímání rytmu výměny, spoluurčováno soupeřem)
- reakční (schopnost zahájení a provedení pohybu na daný signál, doba vnímání, souvislost s mírou koncentrace)
- schopnost sdružování pohybů (koordinace pohybu celého těla ve vztahu k určité záměrné činnosti – uchopení rakety a „sladění“ s pohybem kočetin)
- schopnost přestavby pohybů (schopnost přizpůsobit pohyb změnám podmínek, situační změny…) ….více viz níže…
Schopnost přestavby pohybu
Je zřejmé, že v praxi se tato schopnost uplatňuje zejména při korekcích úderové či pohybové techniky. Úzce souvisí s motorickou docilitou (schopnost učit se novým pohybovým strukturám, blíže popsáno v díle 2/2015). Je velmi zásadní, protože na její úrovni závisí doba, kterou strávíme určitými korekcemi. Dokonce v případech, kdy je v této oblasti u jedince indispozice, nemusí probíhající korektura vůbec vyjít a špatně založený úder již do optimální podoby nedostaneme.
Každý trenér by měl mít představu o úrovni této složky koordinačních schopností v případě, že se bude rozhodovat z jakéhokoli důvodu zasahovat do již vytvořené techniky. Zjištění dané úrovně se děje ve většině případů metodou dlouhodobějšího pozorování hráče, zejména při koordinačním tréninku, který je založen na učení se mnoha novým pohybovým strukturám. Stejně jako u ostatních motorických schopností i u koordinačních je dáno optimální období pro jejich rozvoj (senzitivní období mezi 7-12 rokem) a v dalších letech jejich úroveň a kvalita klesá. Jinak řečeno – jejich rozvoj i udržení je stále náročnější. Proto pokud to jen trochu jde v dětském věku, snažíme se vytvořit biomechanicky správnou úderovou techniku a velmi slušnou práci nohou.
- specifické
- timing (interní – tzv.úderový rytmus, externí – spojen s přípravou na přilétající míč, tzv. „čtení“ letu míče)
- regulace vzdálenosti (schopnost zasáhnout míč ve správné výšce a optimální vzdálenosti od těla)
- kontrola míče (využití rotace ke ztlumení, zrychlení a zpřesnění míče)
Specifické koordinační schopnosti jsou jednoznačně závislé na úrovni schopností obecných. Zároveň jsou vzájemně propojeny a mohou se tak pozitivně i negativně ovlivňovat. Koordinační schopnosti tvoří základ tenisové techniky především v dětství. Jsou vzájemně propojeny se schopnostmi kondičními (rychlost, síla, vytrvalost, pohyblivost). Koordinace je závislá nejen na energetických dispozicích organismu, ale také na kvalitě centrálního nervového systému. Proto je jejich rozvoj důležitý také pro zlepšení psychických schopností a zvyšování pohybové učenlivosti.
Zároveň se úroveň koordinace musí udržovat po celou sportovní kariéru. Důvodem je sama podstata – naučení se velkého množství nových složitých pohybových struktur, vyžaduje jejich průběžné udržování, jinak by pohybové vzorce jednoduše vyhasly a celková úroveň koordinačních schopností by se zhoršila. Proto jsou k vidění nejlepší hráči a hráčky světa právě při častých koordinačních trénincích. Typickým příkladem zhoršené koordinace je hra po delší pauze – okamžitě se zhorší timing, kontrola míče , prostorová orientace a podle herní úrovně a kvality úderové techniky trvá různou dobu opětovné „srovnání se“.
Období, ve kterém jsou nejpříhodnější podmínky pro rozvoj koordinace, jsme se věnovali v jednom z prvních dílů a připomněli výše v text.. Nyní si alespoň rámcově nastíníme jak tyto schopnosti rozvíjet.
Cvičení se dají rozdělit podle jednotlivých schopností, ale ty se navzájem velmi prolínají a doplňují. Pro získání náhledu uvádím následující příklady:
Obecné koordinační schopnosti
- koordinace nohou
- koordinační žebřík – využití rozmanitých krokových , poskočných variací
- různé druhy tappingu, poskoků, cvalů, okolo čar, mezi boční čarou pro dvouhru a čtyřhru
- změny směru pohybu s využitím terčíků, kuželů, obručí na zemi, stupínků/stepů, z pásek udělaných obrazců (čtverec/trojúhelník, šestiúhelník)
- starty z různých poloh
- koordinace oko – ruka: různé varianty házení a dalších dovedností s tenisovým míčkem
- dva hráči si současně přehazují dva míčky pravou a levou rukou – na místě, v pohybu na místě, v pohybu do stran, dopředu, dozadu
- dva hráči proti sobě, každý drží jeden míč, současně přehazují, na místě, v pohybu, levou/pravou
- hráč A stojí čelem ke stěně cca 1-1,5m od ní, hráč B stojící za ním hází míček volně odrazem o stěnu a hráč A se snaží chytit – po jednom dopadu, bez dopadu
- hráč vyhodí míček a otočí se o 360°, udělá podřep, dotkne se rukou země, sedne si-stoupne a chytí
- driblink s míčem, pravou-levou, se dvěma tenisovými míčky, postupně zrychlovaný, s přechodem ze stoje do dřepu/sedu, v pohybu
- dva hráči stojí proti sobě, jeden hodí druhému míč přes hlavu a ten se rychlým otočením snaží míč chytit bez dopadu/s jedním dopadem
- mix cvičení na rozvoj dalších koordinačních schopností, příklad:
- „stínový běh“, hráč A se pohybuje ve vymezeném území různým způsobem (cval, kros step, běh vpřed, vzad, zrychlovaně…) – hráč B ho napodobuje v co nejtěsnější blízkosti (dělá mu „stín“)
- Dva hráči se pohybují v těsné blízkosti – jeden druhému se snaží lehce šlápnout na špičku nohy, variace: dotknout se rukou na jeho hýždi
- „tenisová přehazovaná“ – na malý kurt, velký míč (dobře odskakující, váha podle věku – malé děti co nejlehčí), pravidla: podání odhodem přes hlavu oběma rukama kros, když hráč chytne míč na forhendové/bekhendové straně – z daného místa odhazuje napodobením forhendu/bekhendu, když chytne před tělem – může odhodit přes hlavu oběma rukama – kondičně je toto cvičení velmi zajímavé, když děti zvládají technicky rotaci boků v úderech, pomáhá ji toto cvičení rozvíjet
- velmi mnoho videí lze dohledat na internetu (www.youtube.com, klíčová slova: coordination ladder, coordination training, agility ladder, tennis footwork drills, agility tennis exercise, tennis workout, speed and agility training, reaction drills a další…)
Specifické koordinační schopnosti – s využitím rakety
- levou rukou forhend (resp. nedominantní rukou), jako obměna se dá využít i hra forhendů oběma rukama (podle toho kam letí míč), jako varianta na body se nabízí: na malý kurt, dominantní rukou forhend se spodní rotací, nedominantní jakýkoli forhend
- hra se dvěma míči najednou, současná rozehrávka
- nahrávka a odehrát (hráči hrají voleje na sebe v postavení okolo čar podání, nejdříve si míč nahrají nad raketu a druhým úderem teprve hrají přes síť na protihráče)
- chytit míč na raketě druhou rukou (z kratší volnější nahrávky, hráč chce „jako“ zahrát forhendový volej, ale místo toho druhou rukou přilétající míč na raketě chytne – přitiskne na výplet)
- hra po 1/2 odskocích a bez dopadu (hra na malý kurt ve dvojici nebo s trenérem, buď se pravidelně hraje po např. dvou dopadech míče nebo trenér říká jak se následující míč odehraje – zda po jednom, dvou dopadech či bez dopadu, při hře na body jde o zajímavé cvičení, které rozvíjí zejména percepci, anticipaci a u malých dětí také taktické jednání a hru „pod zajímavými úhly“
- odehrát míč a: protočit raketu, podat kolem těla, podat mezi nohama atd. (při úvodním rozehrávacím hitování se toto cvičení používá za účelem: zabránění křečovitému držení rakety, zvýšení pozornosti, uvědomění si změn držení na forhend a bekhend)
- hra mezi terčíky (do prostoru základní čáry se položí 6-10 plastových terčíků, hráč odehrává trenérem nahrávané míče ke kterým se musí pohybovat mezi terčíky tak aby na žádný nešlápl)
- „hra po otočení“ (podobné cvičení 8.)– hráč stojí na základní čáře zády k síti připraven, na signál soupeře a následné rozehrání kamkoli se otáčí a reaguje na míč, dohrává se, nebo se určí kam hráč míč odehrává atd., cvičení rozvíjí mimo jiné prostorovou orientaci a rozhodovací schopnosti
- voleje s rukou za zády (rozvoj rovnováhy, techniky voleje, velmi přínosné jednoduché cvičení, zejména pro bekhendový volej jednou rukou, obdobné cvičení je hra volejů/úderů po dopadu na jedné noze)
- dvojice hraje s jednou raketou, kterou si po jednom úderu předává (zábavné zpestřující cvičení, rozvoj koncentrace, strategického myšlení, pohybu po dvorci, orientaci)
- hra volejů za současného nestandardního pohybu nohou (výstupy na step, pohyb v koordinačním žebříku, stepy přes lajnu atd…)
- Dva hráči stojí proti sobě a odehrávají každý svůj míč na raketě směrem vzhůru (žonglují), na signál si míče přihrají a pokračují v žonglování
Samostatnou kapitolou jsou specifická cvičení na rozvoj koncentrace (často se považují primárně za cvičení koordinační, nicméně vzájemně souvisí a z hlediska nároků tenisu jsou velmi důležitá od kategorie babytenis)
- „hop - bum“ (hráč se úzce koncentruje na čtyři podstatné momenty v trajektorii míče – dopad a zásah na soupeřově i své polovině dvorce a v dané momenty si říká „hop“, „bum“), přínos spočívá ve zlepšení úderového rytmu – timingu a hlavně „ponoření se“ do výměny (úzká vnější koncentrace)
- „řekni co nejdříve, jaký úder budeš hrát“ (při hře od základní čáry - co nejdříve po zásahu míče soupeřem hráč nahlas/pro sebe řekne úder, který bude hrát (forhend/bekhend), ukázkou dobré reakce je stihnout říci daný úder dříve, než míč letí nad sítí), cvičení zrychluje reakci na soupeřovo úder – tedy rozvíjí velmi významně reakční schopnosti, které jsou závislé na pozorování a rozhodovacích schopnostech
- „Sleduj švy/nápisy na míčku“ (při hitování úderů od základní čáry, ale lze praktikovat i při hitování „volej – základní čára“, trenér hráči doporučí, aby se snažil míč koncentrovaně sledovat, jako by chtěl přečíst nápis, který je na něm), zlepšujeme tím maximální pozornost na výměnu – hráč se věnuje významně jednomu ze dvou obecně formulovaných základních momentů – míči (druhým je sám hráč)
- Zavři oči (na signál otevři oči a hraj soupeřem kamkoli rozehraný míč – dohrávka na bod, míra obtížnosti rozehrávky odpovídá herní úrovni hráče, může rozehrávat i trenér z pozice mimo dvorec, cvičení opět rozvíjí reakční a rozhodovací schopnosti – co nejrychleji zareagovat na vzniklou situaci, postavení hráčů na základní čáře)
- Střídej pravidelně forhend a bekhend (používá se zejména na počátku tréninku jako forma „nastartování“ pozornosti, toto cvičení je zaměřeno zejména proti častému způsobu rozehrávek, kdy hráči jen tak „pinkají“ přes síť bez dalšího cíle)
- Zahraj opačnou rotaci než soupeř (na čop reaguj liftem a opačně, kromě technické dovednosti opět rozvoj koncentrace a „čtení“ výměny – co vlastně soupeř hraje za úder)
Několik uvedených cvičení je pouze průřezem celou problematikou a návodem vedoucím k vlastní kreativní tvorbě. Jejich využití lze od kategorie babytenis. Samozřejmě že závisí na individuálních dispozicích. Tedy zda hráč je již schopen těchto obtížnějších cvičení. V jednodušších provedeních ale lze zařazovat KRÁTKODOBĚ cvičení i v kategorii minitenis. Shrnuto - rozvoj koncentrace, timingu, čtení hry, percepce je jedním z nejdůležitějších momentů nejen v dětském tenisu.
Zásady tréninku koordinace:
- zařazujeme pravidelně na začátek kondičního tréninku nebo jako součást úvodního rozcvičení před tenisovým tréninkem (ta nesmí být přehnaně dlouhá, optimální je 15-20 minut)
- jednotlivá cvičení nejdříve naučíme správně technicky a poté často obměňujeme (variabilita užitých cvičení)
- délka jednotlivých sérií 10-20s, přestávky mezi nimi do zotavení, celkově je zatížení voleno tak, aby kvalita pohybu byla co nejvyšší
- intenzita cvičení: ve chvíli, kdy hráč cvik technicky zvládá, se snažíme o maximální intenzitu, při nácviku se intenzita ponižuje
- trénink provádíme pravidelně a v podstatě celoročně (důvodem je „vyhasnutí“ - zapomenutí naučených pohybových vzorců, proto lze vidět špičkové hráče v dospělém věku při tréninku koordinace)
- délka jednotlivých tréninkových vstupů 10-30min.
Závěrem:
Rozvoj koordinace je jednou z nejdůležitějších součástí tenisového tréninku. Již samotným nácvikem úderové techniky se významně zlepšuje koordinační potenciál. Doplňující trénink koordinačních schopností tak napomáhá lepšímu průběhu učení se. Zvyšuje se koordinační potenciál jedince. V dalších etapách tenisového vývoje má hráč takzvaně „z čeho brát“. A to zejména v momentech, kdy se tenis výrazně zrychlí a nároky na rychlý a kontrolovaný pohybový projev enormně vzrostou.